Časoprostorový horizont - 7. část - Rvačka

Vcházíme do vetešnictví. Na první pohled tato místnost nezapadá do této doby, ale pofiderní vizáž prodavače s neonově růžovými vlasy, nás opět vtahuje do budoucnosti. Myslím si, že některé věci by se dali použít ke znovu zrození našeho stroje. Popravdě bych se raději vrátil domů, proto přemýšlím nad věcmi, které potřebujeme k cestě domů. "Tady jsou fakt staré krámy". Prohlásil Daniel.
"Nazdárek lidé, mohu vám nějak pomoci?" Zeptá se nás přátelský hlas prodavače, který se opřel lokty o římsu starého krbu.
Chvíli zíráme na jeho černý, dlouhý hábit, který mu končí u pat a nevydáme ani jedinou hlásku.
"Hmmm...." Broukne nervózně Jane.
Chlápek se na nás dívá vykulenýma očima a neustále přežvykuje žvýkačku. Připomíná mi jednu lamu v zoo, ve které jsme byli před dvěma lety:

Ano, přesně takto vypadá tento týpek. 

Časoprostorový horizont - 6. část - průzkum

Všichni vyděšeným a překvapeným výrazem hledíme do města, který již nevypadá na 21. století. Místo toho je tu převeliké, monstrózní město s vysokými mrakodrapy a létajícími věcmi. Úplně jsme zapomněli na to, jak se dostaneme zpátky domů.
"Slyšíte to taky?" Zeptala se Jane.
Za našimi zády letí zrovna jedna z těch prapodivných létajících věcí. Cítíme pach řepného oleje. Ohlédneme se směrem k té věci a vykřikneme strachy.
"Řítí se to přímo na nás!" Vykřikl Daniel.
"Pozor!!" Vyjeknu.
Létající předmět proléta skrz nás a my v rychlosti odskakujeme, abychom se vyhnuli jeho náletu.
"To bylo vážně těsný" Prohlásil David.
"Co to sakra bylo?!" Zařval jsem.
"Podle všeho, to vypadalo jako zmenšený model rakety, který fungoval na principu řepného oleje. Řekl bych, že vzadu má malý motory, který jsou na naší dobu velmi unikátní. Mají silný pohon a velkou výdrž..."
"Tak to by stačilo Danieli" Zastavila ho Jane a dala mu prst na ústa. Daniel se znechuceně odvrátil a zastavil svůj nekonečný proslov.
"Přestaňte!" Zakřikl jsem je. "Pojďte se raději podívat do nitra města".

.....

Procházíme neobvyklými ulicemi, když v tom nás zastaví android z budoucnosti.
"Zdravím cizinci, nechcete si koupit zbrusu nový iPhone 366 s novou verzí Oculus a s IOS 530". Zeptal se nás svým robotickým hlasem a koukal se přímo na nás.
Všude kolem nás jsou roboti a lidé s neobvyklým oblečením.

"Ne děkujeme" Odpověděl David a v tom okamžiku jsme šli nenápadným, rychlým krokem směrem od robota.
"Nepoznáváte to tu?" Ptám se.

"Není to náhodou Time square?" Zeptala se Jane.
"Ano, to je" Odpověděl nám pán vedle nás. Laskavý mladý muž v černém, dlouhém hábitu. "Nyní se ale již jmenuje Big square".
"Big square?" Zeptal se David. "Co tohle je za blbost?"
Pán odešel, aniž by odpověděl na hloupou Davidovu otázku.
"Lidi, moc se tady nezabydlujme, musíme se dostat zpátky". Přikázal jsem.
 Před námi stojí starý obchod, odhaduji z 21. století a na něm velký, starý nápis "VETEŠNICTVÍ".
Okamžitě příjdeme ke dveřím a snažíme se ignorovat rušný provoz. Otevíráme dveře, když v tom zacinká zvonek.

Pokračování příště....

Časoprostorový horizont - 5.část - Budoucnost

S panikou v očích sledujeme jak Daniel mizí ve vortexu Černé díry. Síla táhnutí se zvyšuje a pomalu a nebezpečně se plížím k vypínacímu počítači. Stačí se k němu dostat a celý ho restartovat. Namáhavě zvedám své nohy v krocích, které směřují k systému. Vzdálenost od nás je již necelý metr, svízelně se natahuji pro červenou resetující páku. Mé prsty jsou jen pár centimetrů od ní, když v tom si zpomenu na Daniela. Pamatuji si tu chvíli, jak mi pomohl dodělat projekt o Newtonovi a jeho pokusech. Tehdy jsem byl hodně zoufalí a on mi pomohl. Převrátím se do zadu a padám na zem. Chytám se kovového stolu, avšak mé ruce se dlouho neudrží. Slyším vystrašené výkřiky.