(Nikdy jsem na psychiatrii nebyla a nevím, jak to tam funguje. Toto jsou jen mé představy. No hate pls.)
Nezaujatě se koukám na ty samé obrazy, jako téměř každý den. S rukama v klíně sedím na pohovce potažené lesklým povlakem z kůže. Naproti mně sedí on, stále ve svém obleku a brýlích s úzkými obroučkami. V levé ruce drží černé plnící pero, avšak v pravé nějaký štos spisů z nažloutlého papíru. Nemusím s odpovědí spěchat, stejně již musí vědět, jak odpovím. Odpovídám pokaždé stejně.
"Přízrak. Ducha. Monstrum s roztaženými křídly." Kouknu se z obrázku na skleněnou desku stolu, jež pod ním spočívá a lehce houpnu nohama. Je jasné, že zeshora to sklo umyli, ještě jsou na něm vidět matné šmouhy po zaschlé vodě. Zespoda je to ale jinak. Nikdo nejspíš nezamýšlel, že by někdo mohl tak důkladně prohledávat obyčejný stůl. Tam, kam nedosáhly líné ruce uklízečky, zamířily úzké chlupy, malé drobečky, dokonce i četné kaňky, které tam zůstali po inkoustu a teplé kávě.
Slyším tiché šustění papíru a obrazy se vymění. Nepatrně pozvednu svůj pohled, abych naň mohla vidět.
"Děkuji ti. A tady?"
Zamyšleně se dívám do onoho papíru a přemýšlím, jestli bych snad měla odpovědět jinak. Slabě a nepatrně si přejedu prstem po stehně a poté se můj zrak zase přemístí k zajímavějším skvrnám na stole.
"Motýla. Potříštěného krví." Potichoučku špitnu a tiše si povzdychnu. Proč toto musíme neustále opakovat?
Můj hluch opět zpozoruje ten zvuk, který jsem na krátkou dobu vytěsnila z hlavy.
Tik. Ťak.
Jsem si docela jistá, že jestli tu nekonečnou melodii budu muset poslouchat další půl druhého měsíce, dočista sezblázním.
"Mhm. Co tento?"
Trošku se mi rozšíří panenky a já mohu téměř cítit jiskřičky v mých zeširoka otevřených očích. Jsem si zcela jista, že jsem tento flek ještě nikdy předtím neviděla. Rozčileně sleduji obraz, jako by měl ze zastaralého papíru vyskočit a začít dovádět a poskakovat po celé místnosti.
"C-Cirkus! Růžový stan cirkusu a pochodněmi, stožárem, bahnem a-a...!" Než se však dokáži uklidnit, on mě zastaví kývnutím hlavy a pomalým pronesením: "Děkuji, Meave. Prosím, uklidni se." a na to vezme zpět papír i s celým cirkusem, schová ho do štosu jiných papírů a urovná, aby žádný roh nevykukoval.
"Mamí! Podívej se, klaun!" Radostně jsem se rozběhla za mými rodiči, kteří šli přiměřeným krokem v hustém houfu jiných lidí. Malých, velkých, starých, mladých, všichni vypadali, jako by neměli vůbec nic společného, avšak měli. Všichni mířili do jednoho stejného místa.
V zápalu radosti jsem si nevšimla velké udusané skvrny z bláta ležící na zemi. Kdybych snad dávala pozor, uviděla bych v poledním slunci tisíce otisků bot, každý směřující jiným směrem, překrývající ty ostatní a prodírající se co nejvýš na povrch všeho bahna.
Bez jediného povšimnutí jsem do vodnaté hlíny vkročila a balerínky, které mi směle ozdobovaly chodidla se ponořily do kluzké hmoty a ihned v druhý moment jsem viděla velkou stopu téměř před mým obličejem. Vypískla jsem a zavřela v reflexu oči, očekávajíc špinavou spršku v blátě.
Zase jsem otevřela oči až, když jsem cítila silné paže zvedající mne do výšky a koukla jsem se přímo do kulatých očí mého otce.
"Tatí!" Zaculila jsem se a zvedla paže vysoko do výšky. Žádné bahno a bláto na mých šatech nebylo. Táta mě přitiskl k němu a já se vděčně přitulila k jeho krku, koukajíc na pobavený a milý úsměv matky.
"Musíš být víc opatrná, Meave." Řekla a pohladila mi svou hebkou ručkou vlasy, pak se koukla na tátu a lehce kývla.
Zbytek dne jsme strávili mezi karavanami cirkusáků, sledujíce je žonglovat, předvádět triky s kartami, utvářet lidské pyramidy, skákat do výšky i přes sebe. Večer jsme vstoupili do velkého stanu plného laviček a kruhem docela uprostřed. Spousta lidí obsadila místa a je celkem možné, že žádné nezbylo! Bylo nás tam tak moc! Nedočkavě jsem se vrtěla na svém sedátku a čekala, až začne show.
Byli tam kouzelníci, krotitelé zvířat, akrobaté a akrobatky, siláci, lukostřelci a vrhači nožů a mnohem mnohem víc.
Když jsme se vraceli domů a já jsem se pevně držela za jednu ruku matky, za druhou otce, pořád dokola jsem opakovala, jak to bylo skvělé a úžasné a jak moc si přeji tam jít znovu.
Miluji cirkus.
Žádné komentáře:
Okomentovat