Smrt...

Dneska jsem malinko experimentovala.. 

snad se vám to zalíbí... :) 

Nezastavuj a utíkej,

nebo tě dohoní,

smrt tě pak pohltí.

Nenech se zmást,

těmi pocity

a tou touhou,

nesmíš zemřít, 

ještě není čas.

I když krev poteče,

ty neplakej..

Nebo tě také

pohltí...

Ticho, které každého z nervozní. Máš dojem, že za tebou cosi pomalu se plíží a i když hlavu otáčíš, nevidíš vůbec nic. Pot stéká, neslyšně, srdce buší, rychleji než dříve. Máš pocit, ten zvláštní, takový který míváš před smrtí.

Zrychlíš, abys utekl před ní. Ale za zády ucítíš ten dech, ledový, bezcitný. 

Slzy tečou, neslyšně, až tě to děsí. Nevzlykáš, pouze necháváš stékat. Jejich chlad tě uklidnuje, ačkoliv by neměl. Máš být vystrašený a to hodně. Přesto tvé srdce ve vteřině zklidní.

'Neohlížej se už!' radí ti hlásek. 

Přesto se otočíš... 

Co tě čeká... Je smrt ledová..